Wisám a Nada pocházejí z Nového Mosulu. Wisám je starší bratr Naiela a velká část jejich životního příběhu je společná. Wisámův otec byl truhlář a on záhy opustil školu, aby se mohl vyučit řemeslo od svého otce. Zakrátko se k nim přidal i mladší Naiel a začali spolu podnikat. Vyráběli hlavně umělecky vyřezávaný nábytek tureckého, perského nebo iráckého stylu, krásné kuchyně a bohatě dekorované postele. Jejich práci přerušila válka s Íránem a později s Kuvajtem, ve které Wisám strávil třináct let coby povinně nasazený. Naiel pak o něco méně.

Po jejich konečném návratu domů doufali v klidný život, ale pád režimu Saddáma Husajna přinesl mnoho změn, z nichž většina byla k horšímu. Bezpečnostní situace se zhoršila a místo policie zabrali ulice iráckých měst islámští radikálové, bojovníci proti americké okupaci a různé ozbrojené skupiny. Wisám vzpomíná na rok 2006, který se mu vryl do paměti kvůli množství výbuchů, které tehdy ničily město. Nad jejich domy se odehrávala pouliční válka mezi Američany a opozicí, složenou z řady milic. Schovávali se tehdy ve svých domovech a neodvažovali se vyjít ven. Řada domů v jejich ulici byla poničena, oni ale situaci ustáli bez větších ztrát.

Karam, prostřední dítě a jediný syn, tehdy chodil do školy do oblasti Dawása, která se nacházela v místním kostele. Wisám vzpomíná, že jeden den, poté, co se situace už uklidnila, jel pro syna do školy. Nemohl se tam ale dostat, protože přímo v okolí školy probíhaly ostré boje mezi Iráčany a Američany, zatímco děti byly uvězněny uvnitř školy a kostela.

Kvůli zhoršující se situaci se rozhodli Mosul v následujícím roce opustit. Ženy se tehdy musely zahalovat, kdykoliv opustily dům. To se týkalo i nejstarší dcery Miriam, která tehdy chodila na druhý stupeň. V té době už museli děti do škol doprovázet, protože ulice nebyly bezpečné. Domy křesťanů byly poškozovány a na zdech se objevovaly výhružné nápisy. Odešli tedy do vesnice Bartalla, která se nachází na Ninivských pláních, kde v té době žili téměř jen křesťané.

V Bartalla zůstali čtyři roky. Wisám se zpočátku snažil dojíždět do Dawásy za prací, ale za rok už tuto snahu vzdal a prodal svoji dílnu i dům v Mosulu. Vypráví, že byl radikály donucen dům prodat za polovinu ceny. Kupující byl umírněný muslim, slušný člověk, který byl pak radikály donucen zaplatit desátek z ceny, protože kupoval majetek křesťana. V té době už v Mosulu zůstalo pramálo křesťanů a po příchodu Islámského státu byly domy těch několika zbývajících křesťanů označeny písmenem „N“, dle arabského  „nasára“, což znamená křesťan.  

Protože Bartalla nebyla ideálním místem k práci, odstěhovala se rodina Wisáma v roce 2011 do Karakoše, kde si Wisám a Naiel otevřeli dílnu. Protože byli považováni za velmi zručné, za krátkou dobu museli další zakázky odmítat. V Karakoši si obě rodiny postavily domy a začaly žít nový život. Nejstarší Wisámova dcera, Miriam, se zde také vdala. Její muž zakrátko odcestoval do Německa a ona jej následovala. Žijí tam do dnes, spolu se svými dcerami, dvojčaty.

Karam a nejmladší dcera Mína studovali. Mína na místních základních školách a Karam dojížděl do učiliště v Mosulu. Křesťanští studenti, kteří v té době chtěli studovat, byli převáženi speciálními autobusy a každý den museli platit ozbrojeným milicím za ochranu před jinými milicemi. Některé dny ale ani to nepomohlo, a samotná milice, které zaplatili, vyhodila autobus do vzduchu. Karam proto studií zanechal a dokončil je až později, v Erbílu. 

Z Karakoše rodina utekla, spolu s ostatními obyvateli, v srpnu 2014, kdy Ninivské pláně zabral Islámský stát. Zde se bratři rozdělili. Naiel a jeho rodina odjeli na turecké hranice a Wisám na východ do Erbílu. Nejdříve zde pobývali u příbuzných Nady, ale ne na dlouho.

Erbíl byl v té době přeplněn uprchlíky. Lidé spávali na ulicích, na zahradách, zkrátka ve všech volných prostorech. Wisám a jeho rodina nejdříve našli útočiště v místní škole, pak ve stanu na zahradě kostela. Zde se setkali se zástupci České republiky a na konci roku 2014 se zapsali na seznam žadatelů o azyl.

Než ale mohli odjet, museli strávit další rok v Erbílu. Spolu s další rodinou získali malý byt na vzdáleném předměstí a Wisám i Karam si našli práci. V té době v Erbílu byla elektřina pouze na dvě hodiny denně, voda byla v přeplněném městě vzácností a rodina dělala, co mohla, aby přežila. Za dalších devět měsíců se přestěhovali do jiného bytu, tentokrát na vesnici. V té době už byl v Erbílu i Naiel  a oba bratři tak v zimě 2016 dostali dobrou zprávu, že byli vybráni, aby odjeli do České republiky, kam se dostali 20. února.

Co od České republiky čekají? Mína se chce dostat na vysokou školu, Karam si chce také doplnit vzdělání v oblasti technologií. Wisám si touží otevřít dílnu a pokračovat v truhlařině a Nadě je to jedno, co bude dělat, hlavně, když už se nebude muset bát o děti, jen co opustí dům. Není se čemu divit, vždyť Karam bude moci snad poprvé v životě jít do školy beze strachu a celá rodina tak může nechat hrůzy Mosulu za sebou.